Nezbývalo moc týdnů do mých čtyřicátin, když jsem poznal Moniku, o které budu psát v téhle erotické povídce.

V tom čase před čtyřicítkou jsem se cítil v plné síle a narozdíl od spousty vrstevníků a dokonce i mladších lidí jsem si nestěžoval na to, že stárnu. Věta ‘na tohle jsem už starej’ neměla a nemá v mém slovníku místo. Jsem spíš opačný případ: potřeboval bych dospět, nebo aspoň najít v životě cíl. Můj cíl byla nějaký čas Monika, nebo jsme si to možná jen já i ona mysleli, že máme společný cíl… No, a o našem začátku teď povím.

Monice bylo tehdy kolik? Dvacet tři, jestli si to pamatuju správně. Studovala na pedagogické fakultě nejmenované univerzity a s kamarádkama si platila studentský byt. Domů jezdila málokdy, protože v tom samém nejmenovaném městě, kde studovala, tak i pracovala. No a díky práci jsme se potkali, protože ona pracovala v baru a já bary vymetám od doby, co mám na bradě a tvářích strniště (takže asi od šestnácti).

Toho času jsem do baru, kde začala pracovat, chodil několikrát týdně. Všechny jsem tam znal a všichni znali mě. Zažil jsem tam skvělý, divoký párty, ale i klidné večery při dobrém rozhovoru nad skleničkou. Vědělo se o mně, že jsem na ženský a holky to ke mně tak nějak samo táhlo. Nikdy jsem je neotravoval a nikdy se nevnucoval. Přicházely samy a v mojí přítomnosti se prý cítily dobře. Časem se mi v okruhu několika lidí začalo říkat bodyguard a asi tomu odpovídala moje povaha i postava a celkově chlapácký vzhled.

Moniku to ke mně táhlo od chvíle, kdy jsme se poprvé potkali očima. Fungovalo to oboustranně a čím víc času jsme vedle sebe strávili v jednom prostoru baru, tím víc to mezi náma jiskřilo. Jí se líbil můj sarkastický smysl pro humor a taky to, že jsem měl už něco za sebou a že mě je kus. A proč se líbila Monika mě? Protože měla nádherný oči a roztomiloučký obličej. Na tvářích měla pihy a vlasy jí rostly husté a oříškově hnědé. Mohla se chlubit sexy ženskými tvary, postavu jako přesýpací hodiny. Navíc uměla být vtipná a na svůj věk disponovala hodně slušným přehledem o všem možném. Ale nejvíc, nejvíc mě bral její úsměv — na ten nezapomenu nikdy.

…

K našemu poprvé došlo tak tři týdny od našeho setkání. Přiznám se, že jsem si to docela naplánoval. Věděl jsem totiž, že v pátek bude zakončovat směnu a že ji čeká volný víkend, což byla u Moniky vzácnost, kterou jsem měl v plánu využít…

Přišel jsem tehdy v pátek do baru pozdě, před půlnocí. Většina lidí už měla vypito a ani Monika nebyla stoprocentně střízlivá. Každopádně zábava jela naplno a já se přirozeně začlenil. Nejdřív jsem se zdravil a objímal se všemi přítomnými, kterým jsem až do mého příchodu chyběl. Na závěr jsem si nechal přátelské obejmutí Moniky.

Přivinula se ke mně na tělo a pevně mě chytila kolem ramen. Když jsem se sehnul k jejímu krku, měl jsem obličej plný těch jejích krásných, hustých vlasů. Nádherně voněla a já ji dýchal na krk. Jen chvíli jsme se spolu takhle drželi — jen tak dlouho, abych nasál její vůni a pošeptal jí, že dnes vypadá jako bohyně všech barmanů a patronka všech opilých.

Smála se tomu a nalila mi dvojitou whiskey, přestože jsem chtěl jen lahvovou třetinku piva na rozjezd. Moje objednávka přišla až po tom, co jsem vypil whiskey. Když mi Monika podávala láhev, předklonila se přede mě a prsa zmáčkla mezi paže, až mi byly džíny hned nějak těsnější. Otevřela mi pivo a mrkla jako ta nejvíc sexy námořnice. “Dneska se bavíme, kovboji,” řekla sladce, poslala mi vzdušný polibek a otočila se ke mně zády, aby mohla chystat další objednávku. Kdybyste viděli tu její krásnou, kulatou prdel… ach jo.

Večer plynul skvěle a můj pozdní start mi teď dával výhodu. Většina lidí odešla kolem třetí hodiny a ve čtyři ráno už jsem byl v baru jen já, Monika a týpek jménem Karlos, kterému jsem musel zavolat taxi, i ho do auta posadit. Když jsem se vrátil, z reproduktorů už nedunělo techno, ale hrála nějaká teskná francouzská píseň. Moniku jsem nikde neviděl. Barem se linul kouř a všude bylo sklo — některé prázdné, jiné skoro prázdné, další rozbité.

Pomalu jsem vstoupil tam, kam mohl jen personál a kam se vcházelo od barového pultu. Zastavil jsem se na prahu dveří a neměl slov.

Monika stála zády. Pod nohama měla všechno svoje oblečení a boty. Byla nahá a pomalu se vlnila v rytmu té smutné písničky. Ruce měla u hlavy a prsty nabírala prameny vlasů. Pomalu hýbala boky a snad si i potichu zpívala. Zůstal jsem stát a sledoval ji. Opřel jsem se o rám dveří a říkal si, že tohle je pohled, který nechci nikdy zapomenout.

Když se ohlédla přes rameno, vypadala chvíli skoro bázlivě. Její výraz přešel brzy v radostnou masku a její úsměv mi řekl, ať jdu blíž.

Shodil jsem z ramen koženou bundu a chytil jsem Moniku v pase. Vyzvedl jsem ji, čehož se se smíchem lekla. Obejmula můj pas dlouhýma nohama a já ji odnesl do lokálu. Konečně jsem držel tu její božskou prdel!

Poprvé jsme se políbili. Ne jako kamarádi, ale jako milenci, kteří chtějí jeden druhého tvrdě a zle. Po pár minutách jsem si ji trochu nadhodil a začal jí líbat na krku a pod uchem. Když začala vzdychat, přiblížil jsem prsty k její kundičce a hladil ji. Jiskřilo to mezi náma tak, že mi do Moniky prsty vklouzly samy. Ještě pár minut jsme si užívali ve stoje, ale já chtěl víc. Chytil jsem si ji jednou rukou a tu druhou uvolnil.

Prudkým pohybem ruky jsem smetl stůl a vše, co na něm bylo, jsem odmrštil stranou. “Ty vole!” vykřikla překvapeně a hned se začala smát — to když všechno to sklo praskalo a rozbíjelo se na střepy.

Položil jsem ji na záda opřel se nad ní o moje silný paže takovou silou, až dřevo stolu kvílelo. Pozorovala mě těma nádhernýma kukadlama, ústa mírně pootevřená očekáváním.

Jazykem a rty jsem si hrál s jejími prsy, ale všiml jsem si, že to s ní zase tak moc nedělá. Líbal jsem jí proto radši na bříško a po stehnech, rukou přitom hladil její sladkou, vlhkou kundičku. Pak jsem si klekl do střepů a užíval si ji pusou. Nejprve pomalu, důrazně. Pak čím dál víc drze, drsně, rychle. Lízal jsem ji s takovým vzrušením a tolik mě to nabíjelo, že jsem toho večera (nebo spíš rána) podal jeden z nejlepších orálních výkonů.

Monika měla tak silný orgasmus, že mě silou odstrčila, když už nemohla vydržet víc. Její břicho stahovala křeč, třásla se jí kolena a zhluboka vydechovala. Oči měla ještě trochu v sloup, když řekla: “Co to sakra bylo?”

Já se usmál a políbil ji. Chvíli jsem mazlil její krásné tělo. Líbal jsem její kůži a prsty ji hladil. Držela mě za vlasy a ramena. Chtěla, abych jí pořádně políbil a já to rád udělal. Mazlil jsem ji ještě několik minut, když už se vzpamatovala natolik, že se mi začala dobývat do kalhot.

Já měl ale jiné plány. Chtěl jsem jí ukázat, že se mnou bude chtít zkusit ještě několik dalších čísel, že tohle není jen jedna noc, jeden úlet — že tohle je jen začátek, že ona a já si užijeme tolik sexu, že na to nikdy nezapomene.

Jo, tohle je můj styl.

Pomalu Jsem do ní vklouzl ukazovákem a prostředníkem. Netrvalo ani minutu, abych přesně našel bod G. Zatnul jsem svaly, až mi na předloktí a hřbetu ruky naběhly žíly. Beze srandy: během pár vteřin jsem Monice vyprstil takový orgasmus, že měla vytřeštěné oči a jen zírala na to, jak sladce stříká a že něco takového její tělo vůbec umí.

Byl jsem spokojený sám se sebou a věděl jsem, že její kundička potřebuje, abych ji maximálně tak políbil. Monika nikdy neměla lepšího než já — věděli jsme to oba a říkat to nemusela, prozradila to na sebe reakcí a řečí těla.
No a tak to v životě chodí, vždy je někde někdo lepší. Teď zrovna jsem to byl já. Po letech se nejspíš objevil někdo jiný.

“Nemám tě aspoň vykouřit?” zeptala se roztomile, když už konečně dokázala zase myslet a mluvit. “Tohle, co jsem s tebou měla, to… Já — já vlastně nevím, co bych…”

V tu dobou už jsem si našel koště a zametal jsem, mohlo být tak pět hodin ráno, asi spíš víc. “To je v pohodě, nic neřeš,” usmál jsem se. “Nechceš se jet vyspat ke mě?” zeptal jsem se. “Vzbudíme se ve tři odpoledne, objednáme si značně pozdní snídani, budeme spolu šukat až do večera, kdy pak půjdeme za zábavou…” Mrknul jsem na ní. “Hm?”

Neváhala ani chvíli. “Tak jo, ale necháš mě ti ho vykouřit, to umím dobře zase já!” řekla herecky umanutě a já se musel rozesmát.

“Domluveno.”

Monika z leže ze stolu sáhla na bar pro cigaretu a zapálila si, pořád nahá, mokrá. Hudba nehrála, já zametal tu spoušť.

Najednou se otevřely dveře a dovnitř strčil hlavu nějaký opilec. “Naleje—”

Chtěl se zeptat, jestli dostane ještě pití, ale když viděl scénu uvnitř, zůstal stát s otevřenou pusou ve dveřích a přísahám, že v tom jeho stavu a při pohledu na nahou Moniku začal slintat.

“Zavřeno!” vykřikli jsme oba a nezvaný návštěvník přepadl naznak na ulici.

Pak jsme se s Monikou smáli tomu, že nás nenapadlo zamknout. Společně jsem vše uklidili, pak jsem objednal vůz a jeli jsme ke mně, kde jsme pokračovali, tak jak jsem jí řekl.

S tou holkou jsem pak strávil ještě tři krásný měsíce a rozešli jsme se v dobrém. Občas si napíšeme i teď, ale málokdy… Život jde dál a já nejsem typ, co by žil jen ze vzpomínek. Ani Monika ten typ není.

Tak třeba zase někdy příště u vyprávění, čau!